Druhý týden v květnu jsem se vydala na skok do Finska. Moc jsem se na výlet těšila a kromě spousty zážitků jsem z této země tisíce jezer  přivezla i jeden přísně utajovaný narozeninový dárek.

Tři dny jsem se pohybovala v blízkosti Helsinek, tedy v jižním Finsku. Měla jsme velké štěstí, že jsem byla hostem mé velice milé kamarádky Outi z chovatelské stanice Old House.

První den po příletu jsme se po prvotním hledání na letišti ve Vantě přesunuli pár kilometrů od Helsinek do městečka Lohja, kde na nás v chovatelské stanici Agidream’s už netrpělivě čekal narozeninový dárek pro mámu.

V Lohje jsme se prošly centrem města kolem starého kamenného kostela a památníku…

…dali jsme si večeři v místním bistru a pokračovali v procházce až k blízkému jezeru a zrovna zapadalo slunce.

Druhý den ráno jsme nechali auto blízko nádraží v Espoo a vyrazili vlakem do centra Helsinek na hlavní nádraží, které sídlí mimochodem v moc pěkné historické budově.

Ve Finsku najdete téměř všechny nápisy na cedulích (ulice, rozcestníky na dálnicích, názvy obcí) ve Finštině a Švédštině. To jsem vůbec netušila.

Z nádraží jsme se vydaly procházkou centrem směrem k moři.

Minuly jsme Švédské divadlo a prošli jsme se po místním bulváru Park Esplanadi (něco jako náš Václavák)…

…a kolem slavné kašny Havis Amanda, která je každý rok při oslavách na prvního máje umyta místními univerzitními studenty, jsme dorazily až do přístavu na Tržní náměstí Kauppatori.

V přístavu byly trhy, kde samozřejmě nesmělo chybět cokoliv se sobíkama (nebo losíkama – teď si nejsem úplně jistá) a spousta dobrého finského jídla. Ochutnala jsem tradiční losovou polévku a později také kávu s tradičním zavinutým finským koláčem chutnajícím po skořici a kardamonu.

V přístavu jsme také navštívily historickou tržnici (Old Market Hall), která měla obrovské kouzlo.

Od přístavu je pěkně vidět ještě presidentský palác, Helsinská radnice Helsingin kaupunginvaltuusto nebo třeba největší pravoslavná katedrála v západní Evropě Uspenskin Katedraali.

Z přístavu navíc vyplouvá trajekt do helsinské zoo, která je na ostrově Korkeasaari a která také patří k nejstarším zoologickým zahradám v Evropě.

Pak jsme se vydaly na Senátní náměstí k bílé evangelické katedrále Tuomiokirkko. Nalevo od bílé katedrály se nachází hlavní budova Helsinské univerzity, napravo Palác vlády.  Pak jsme navštívili Helsinkské městské muzeum hned naproti. Musím říct, že expozice byl velice pěkně udělaná – moderně a interaktivně. V horním patře byla výstava k helsinským klubům z 90. let.

V nižším patře byla výstava k historii Helsinek a kousek vedle expozice zaměřená na děti – jak historicky vypadaly dětské pokoje v jednotlivých obdobích, školy, oblečení, atp.

V přízemí muzea byl stroj času, kde si člověk s nasazenými 3D brýlemi mohl prohlédnout Helsinky v průletu časem.

Znovu přes přístav jsme prošli do centra ke známé soše tří kovářů. Prošli jsme kolem nejstaršího helsinského univerzitního klubu k modernější části centra, kde na kraji náměstí  Plaza Narinkka stojí moderní dřevěná kaple Kamppi Chapel of Silence.

Pak jsme se vydali kolem budovy parlamentu, jezdecké sochy Mannerheim Statue a muzea moderního umění Kiasma zpátky na vlak a do Espoo.

V Espoo jsme měli objednaný termín u veterináře, kde náš dárek absolvoval povinné klinické vyšetření před cestou letadlem a pas.

Večer jsme pak trávili už všichni tři s prckem, po náročném dni celkem v poklidu.

Ve středu, v den odletu, jsme ještě absolvovali příjemnou procházku v národním parku s cílem prcka trochu utahat, abychom nějak rozumně přežily čas na letišti před odletem, letadlo a cestu domů z letiště. Finská příroda je naprosto úchvatná, v národním parku mají super cestičky a dokonce i speciální místa, kde se dá udělat grilování.

Na letišti prcka zvážili a pak jsme čekali na odlet, který byl nakonec ještě o hodinu zpožděn, ale nějak jsme to zvládli.

Velikostní limity přepravky na palubu u ČSA (a podle všeho i leckde jinde) jsou striktně dané. Kupovala jsem co největší možnou velikost, nicméně pak jsem pochopila, že si nemám vůbec kam dát nohy…

První půlku letu prcek trochu hůř rozebíhal, ale asi 20 minut předtím, než jsme začali klesat, ožil, a chtěl si hrát 🙂

Myslím, že letadlo prcka vůbec nepoznamenalo. Než nám přijel kufr, tak se vesele napil, dal si pár piškotů, a pak jsme pokračovali směrem na parkoviště pro auto a hurá domů.

Zpožděné letadlo všechno trochu zkomplikovalo, protože prcka se nám podařilo coby narozeninový dárek pečlivě utajit a měli jsme domluvený termín předání na konkrétní hodinu (já jsme ten den uletěla 1400 km z Finska a naši ujeli 800 od moře z Chorvatska). Nenápadně jsme je museli po cestě domů zdržet. Nakonec ale všechno klaplo a my jsme s prckem dorazili asi tři čtvrtě hodiny před nimi, takže byl čas i na seznámení s Mařenkou a Charliem.

Prckovi trvalo rozkoukání přesně 2 a půl minuty a od té doby byl k nezastavení, vydržel být vzhůru asi 4 hodiny v kuse a řádit a řádit.

No, a tady podívejte jak nakonec dopadlo narozeninové překvápko – láska na první pohled 🙂

Až doteď jsem z Finska naprosto nadšená. Moc děkuji Outi a Tenho, bez kterých by nebylo možné celý výlet ani překvapení uskutečnit. Doufám, že se zase uvidíme, třeba u nás v Čechách, nebo třeba někde jinde 🙂